Upřednostňujeme věci viditelné, osobní, a hmatatelné, ty, které lze podat narativní formou a zasadit do konkrétního rámce, a naopak zahrnujeme vše abstraktní.
Jedna věc je pohrdat autoritami kosmeticky, nekonvenčním oblékáním - sociální vědci a ekonomové tomu říkají „laciná signalizace“ -, něco jiného je však prokázat vůli měnit názory v činy.
Díky jistému psychickému mechanismu (jejž nazývám naivní empirismus) máme vrozený sklon hledat případy, které náš vlastní příběh a vidění světa potvrzují - a nalézt je bývá poměrně snadné.