Citáty Michel de Montaigne

Lidské myšlení ztrácí smysl, když nemá žádný určitý cíl.

Všechny ostatní půvaby jsou pro ženy; krása postavy je jediným půvabem mužů.

Žena, kterou nikdo nesváděl, se nemuže chlubit svou poctivostí.

Mít ve všem pravdu je znakem hlouposti.

Naše nedůvěra posiluje nepoctivost druhého.

I když se žena divá do očí svému muži sebeněžněji, má být ráda, když mu semtam vidí paty.

Hlad po bohatství roste spíše jeho užíváním než jeho nedostatkem a ctnost zdrženlivosti je vzácnější než ctnost trpělivosti.

Člověk je ztělesněná nejistota a každý konečný úsudek o něm je falešný. Změna lidského charakteru, nestálost v citovém životě je přirozenou vlastností člověka. Vždyť se mění s počasím, okolnostmi, tělesnými podmínkami, jeho zájmy, schopnostmi, názory a zvyky. Člověk vidí věci různě. Je stálý ve své nestálosti a nestálý ve své stálosti, nesnáší ponurou ctnost pravidelnosti, miluje rozmanitost, je takový i onaký, ze všech stran nekonečný, můžeme o něm pronášet protikladná určení, je to ztělesněný rozpor. Jeho dnešní já je jiné než včerejší, v jeho životě není totožných okamžiků, jeho individualita není dána, je to vyvíjející se struktura, přecházející z jednoho stavu do druhého.

Žasnu nad lidmi, jejichž pravdy jsou tak ješitné, že jsou ochotni poslat za ně některé lidi na smrt.

Člověk, který se bojí utrpení, trpí už svým strachem.

Mluvím pravdu, ne tolik, jak bych chtěl, ale tak, jak se odvážím, a odvažuji se tím více, čím jsem starší.

Člověk soudný vskutku nepozbyl ničeho, nepozbyl-li sám sebe.

Sveřepost a zarytost je nejjistější důkaz hlouposti.

Co naplat! Žijeme na světě, na němž i upřímnost vlastních dětí je věcí neznámou.

Život není dobro ani zlo, nýbrž pouze místo pro dobro a zlo, podle toho čemu dáme přednost.

Lidé trpí názory, které mají o věcech, ale ne věcmi samými.

Zdraví je vzácná věc, je to vpravdě jediná věc, která zaslouží, abychom úsilí o ni obětovali nejen čas, pot, námahu, jmění, ale i život; tím spíše, že bez něho se pro nás život stává trápením a strastí. Není-li zdraví, potemní a vyprchají i rozkoš, moudrost, učenost a ctnost.

Rozum je jedinný dar, který příroda rozdělila spravedlivě, protože si nikdo nestěžuje, že ho má málo.

Je iluzí domnívat se, že po zlu musí nutně přijít dobro.

Tomu, kdo neví, kam plout, není žádný vítr příznivý.