Citáty Marie-Louise von Franz

Řeč pohádek se jeví jako mezinárodní jazyk celého lidstva - všech dob, ras i kultur.

Účelem mumifikace je propůjčit zemřelého kvalitu věčného života a božství; je zbožštěním a zvěčněním osobnosti, ale každý krok se provádí dokonale konkrétně.

Zážitek je osobní tajemství a člověk nechce, aby sním ostatní nakládali opovržlivě.

Interpretace je zatemněním původního světla, které v mýtu září.

Myši často symbolicky představují duše mrtvých nebo ježibaby.

Mumifikace představuje úžasnou konkretizaci fenoménů, které jsou obecně - zkoumáme-li jiné náboženství – vnímány spíše jako neviditelné patřící k neviditelné říši.

Egyptské náboženské texty udivují svou obrovskou poetickou a emocionální výrazovou silou.

Ve středověku, když někdo nevěděl, kudy se vydat, když na křižovatce nevěděl, jak dál, nebo neměl žádný určitý plán, vzal obvykle pírko, foukl do něj a šel tím směrem, kam jej odnesl vítr. Bylo to velice rozšířené orákulum.

V každé kultuře lze nalézt světový názor s centrálním božským obrazem, který tuto kulturu ovládá.

Všechny mýty krouží kolem jednoho tajemství – které nikdy nedokážeme vyřešit – nebo ho symbolickým způsobem popisují: Proč existuje vědomí a proč vědomí vzešlo z nevědomí, nebo vždy s tím, co dnes nazýváme nevědomím, souviselo a vždy v něm existovalo.

Vítr symbolizuje v náboženské a mytologické souvislosti většinou ducha.

Pera symbolizují myšlenky nebo fantazie.

Pokoušet se diskutovat o tom, kdo byl první, zda vědomí, nebo nevědomí, je podobné sporu o to, zda bylo první vejce, nebo slepice.

Původní germánská a keltská pohanská náboženství měla spoustu kultů matky Země a jiných přírodních bohyní, ale jednostranně patriarchální přeznačení křesťanskou kulturou tento prvek pozvolna vytlačilo.

Vykonat něco tvůrčího jenom ze ctižádosti není možné – je třeba lásky a obětavosti.

Obecně je žába v mytologii často prvek mužský, zatímco ropucha je ženská.

Všichni vyšší teplokrevní živočichové včetně nás lidí mají silnou vazbu k vlastnímu teritoriu.

Taoistická tradice má obecně sklon ke zdůraznění hodnoty nevědomí v protikladu k vědomí.

Život utváříme trvale podle rozhodnutí svého já a teprve ve stáří, když se ohlédneme, rozpoznáme, že tím vším prolínal nějaký vzorec.

Snubní prsten může znamenat vztah k partnerovi, ale bývá i poutem.