Citáty Guy de Maupassant

Nenávist k cizákovi dovede vždy vtisknout zbraň do ruky několika neohroženým lidem, ochotným zemřít pro ideál.

Válka je válka a člověk se nesmí upejpat,

V dnešní době musíme umět být vděčni za každou laskavost!

Demokraté s plnovousem mají monopol na vlastenectví stejně jako velebníčkové na zbožnost.

Všechny názory je třeba respektovat, pokud jsou míněny upřímně.

Silnějšímu není nikdy radno odporovat.

Válka je barbarství, když někdo napadne mírumilovného souseda; ale když bráníme vlast, pak je to svatá povinnost.

Mezi chudejma lidma si musí jeden druhýmu pomáhat…

Někdy to člověku udělá moc dobře, když se může pomodlit.

Čin sám o sobě špatný se často stává záslužným dík pohnutce, jež k němu vede.

Když ženská blázní za uniformou, tak je jí úplně jedno, jestli je to Francouz nebo Prušák.

Žena žije pocitem, že dostane-li se chvály jiné, je to na její újmu.

Manželství je jako loterie. Nikdo nesmí počítat, že on to bude, kdo vyhraje.

Když se člověk žení, je konec všemu. Žárlivá náklonnost ženy, ona podezřívavá, nepokojná a tělesná náklonnost nestrpí vedle sebe vroucné a vřelé příchylnosti, oné příchylnosti ducha, srdce a důvěry, jež existuje mezi dvěma muži.

Nejlepší obranou ženy bývá její podlehnutí.

Existují tak věrné ženy, že mají vždy výčitky svědomí, když svého muže podvádějí.

Drby jsou útěchou žen, které už nikdo nemiluje a nikdo se jim nedvoří.

Omamuje mě, svádí a já ztrácím klid, jdu za ní a děsím se. Bojím se jí jako pasti a toužím po ní jako po chlazeném nápoji, když mám žízeň. Podléhám jejímu kouzlu a blížím se k ní se strachem, jaký by měl muž podezíraný z toho, že je obratný zloděj. U ní cítím neodůvodnitelné nadšení nad její možnou nevinností a rozumově velmi odůvodnitelnou nedůvěru k neméně pravděpodobné zkaženosti. Cítím, že se stýkám s neobvyklým stvořením, nepodléhajícím přirozeným pravidlům, s vynikajícím nebo ohavným tvorem.

Ty oči mě zaplavovaly zvláštním mocným zmatkem. Z těch neproniknutelných očí vycházelo nekonečné kouzlo, nyvé jako závan větříku, svůdné jako pohasínající obloha za šeříkových, růžových a modrých soumraků, trochu melancholické jako noc přicházejíc za nimi! Ty oči skrývají v sobě tajemství toho, co se zdá a neexistuje, co se může objevit v pohledu ženy a zapůsobit, že v nás vzklíčí láska.

Nechápu, že některé ženy, které tak dobře znají neodolatelnou svůdnost ozdobných hedvábných punčoch, skvělé kouzlo barevných odstínů a čaromoc drahocenných krajek, schovaných v hlubinách intimní toalety, omamnou šťavnatost skrytého přepychu, rafinovaného spodního prádla, zkrátka všechny chytré jemnosti ženské elegance, nikdy nepochopí strašnou nechuť, jakou v nás vzbuzují nevhodná nebo hloupě něžná slova. Jsou chvíle, kdy se slova „miluji tě“ tak nehodí, že se vůbec nesluší.