Citáty Marcus Tullius Cicero

Krása, která nemá svědka, není k užitku.

Často nemá člověk většího nepřítele než sebe samého.

Žádná moc nesmí platit víc než zákony.

Osud je vládcem lidských věcí.

Sténání se někdy povoluje muži, a to zřídka, kvílení však ani ženě.

Stát musí být přece takový - a takovým ho udělá nestrannost soudců - aby provinilci nikdy nechyběl žalobce a člověku nevinnému aby žalobce nemohl uškodit.

Tělesná rozkoš uplývá, jen přijde - hned odlétá, a častěji zanechává po sobě důvod k lítosti než ke vzpomínce.

Spousta peněz je hybnou silou války.

Tělesná cvičení a střídmost mohou tedy i ve stáří udržet něco z dřívější tělesné síly a svěžesti.

Takoví jsou lidé, z pravdy uznávají málo, z veřejného mínění mnoho.

Smrt buď naše duše ukončuje nadobro, a pak jí vůbec nedbáme, nebo si ji dokonce musíme přát, uvede-li naši duši někam, kde bude žít věčně.

Rozkoš se nesnáší s ctností.

Příroda nám dala krátký život, ale památka na plodný a pracovitý život zůstane věčně.

Proto jsou zákony dány, aby silnější nemohl všechno.

Rozmařilost je vskutku v každém věku ohavná, ale ve stáří je nejodpornější.

Raději chci být zdravý, než bohatý.

Poutem společnosti je rozum a řeč.

Nechápu stařeckou lakotu. Cožpak může být něco nesmyslnějšího, než shánět tím víc peněz na cestu, čím kratší kus cesty zbývá?

Nic není tak příznačné pro přízemního a omezeného ducha, jako láska k majetku… Majetek má se získávat prostředky mravně nezávadnými, uchovávat přičinlivostí a šetrností, a totéž platí i o jeho rozmnožování.

Podle mého názoru by každý, kdo staví, měl myslet na jedno: domácí pán má být ozdobou domu, nikoliv dům ozdobou domácího pána.