S příchodem noci se květina zavírá a usíná láskou, a za úsvitu otvírá rty polibkům slunce, které chvílemi zastře pádící mrak; ten může přijít, ale musí odejít.
Jak dlouho ještě budou lidské bytosti uctívat mrtvé a zapomínat na živé, kteří žijí obklopeni bídou a stravuji sami sebe jako hořící svíce, aby posvítili na cestu nevědomým a zavedli je na stezku světla?