Šrí Pataňdžali

Šrí Pataňdžali citáty

* 220 př. n. l. - † 148 př. n. l.

Pataňdžali, Šrí

Pataňdžali je považován za zakladatele jógy.


Jóga je ovládnutí činnosti mysli. (Zastavení proměn myslícího principu.)
Když je mysl ovládnuta, Já nepohnutě spočine ve svém původním neproměnlivém stavu.
Bez ovládnutí mysli se Já–pozorovatel ztotožňuje s proměnami mysli: zkušenosti, zmatení, sebeklam, spánek a vzpomínky.
Zkušenost vzniká z vnímání, usuzování a pochopení.
Zmatení je nesprávná představa o věci, jež neodpovídá její přirozenosti.
Sebeklam je představa sdělená slovy a odlišná od skutečnosti.
Spánek je stav, v němž je zastaveno vnější vnímání.
Vzpomínka je připamatování si minulé zkušenosti.
Praxe je trvalé úsilí o soustředění. (Odpoutání mysli od jejích proměn.)
Odpoutání je rozhodné odřeknutí se touhy po věcech, jež vnímají naše smysly.
Automatickým důsledkem sebepoznání je nejvyšší forma odpoutání. Je jím odřeknutí se třech stavů. (Tamas–nevědomost, Radžas–činorodost, Sattva–čistota.)
Praxí se dosáhne Sampradžňáta Samádhi, jež jest stavem vědomého osvícení, ve kterém je mysl smísena s vědomím citu (Savitarka), nebo s vědomím rozlišování (Savičára), a vědomím radosti (Sánanda), či s vědomím osobnosti (Sasmita).
Trvalou praxí, zastavením veškeré mentální aktivity, přichází Asampradžňáta Samádhi, ve kterém si mysl uchovává pouze neprojevené dojmy.
Ti, kteří se zbavili připoutanosti k tělu, nebo splynuli s přírodou, vrátí se do tohoto stavu v dalším zrození.
Když je úsilí mocné, dostaví se úspěch okamžitě.
Dle vynaloženého úsilí se rozlišuje úspěch slabý, střední, nebo mocný.
Osvícení lze také dosáhnout uctíváním Boha.
Bůh je Jediná Nejvyšší Bytost nedotčená utrpením ani tužbami, či konáním a jeho následky.
V Něm spočívá semeno vševědoucnosti.
On je mimo čas a je také učitelem pradávných učitelů.