Napoleon Bonaparte

Napoleon Bonaparte citáty

* 15. srpna 1769 - † 05. května 1821

Bonaparte, Napoleon

Napoleon I. Bonaparte byl francouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a 1815. Narodil se na Korsice do rodiny nepříliš zámožného příslušníka úřednické šlechty.


Kdybych si musel vybrat náboženství, tak slunce jako univerzální dárce života by byl můj bůh.
Vojáci nesmí být nikdy svědky diskusí velitelů.
Kdo se bojí, že přijde o své dobré jméno, určitě ho ztratí.
Mým úkolem je uspět, což se mi daří. Svými činy vytvářím svou Iliadu, vytvářím ji den za dnem.
Ten, kdo dává přednost smrti před potupou, si zachrání život a bude žít ve cti, avšak ten, jenž dává přednost životu, zemře v hanbě.
Není hanbou být poražen mojí armádou.
Kde je stát slabý, vládne armáda.
Branná vojenská povinnost je vitalitou národa, purifikací jeho morálky a reálným základem všech jeho vlastností.
Krajina je posetá mrtvými a raněnými. To není příjemná tvář války. Člověk trpí a duše je stísněná, když vidí tolik trpících.
Mezi bitvou vyhranou a prohranou je ohromná vzdálenost a v ní leží celé císařství.
Až budoucnost nám poví, zda by pro blaho Francie nebylo lepší, kdybych já a Rousseau nikdy nežil.
Přijdu do Paříže neočekávaně. Mým úmyslem je nemít ani vítězného oblouku, ani jakýchkoli obřadů. Mám příliš dobré mínění o sobě, abych si nějak vážil takových titěrností.
(1800, po bitvě u Marenga)
Bourboni se ničemu nenaučili a nic nepochopili. Jsou nepoučitelní. Jen blázen dělá stejnou chybu dvakrát.
Nikdo jiný, jen já sám jsem příčinou svého pádu. Byl jsem svým hlavním nepřítelem, strůjcem svých neštěstí. Chtěl jsem příliš mnoho obejmout.
Který člověk by se nechtěl dát ubodat dýkami, aby před tím byl Caesarem?
Nemůžeme se zastavit. Znáte mou armádu? To je vřed, který by mne zničil, kdybych mu přestal poskytovat potravu.
Ti lidé se museli zbláznit. Chtějí, abych vyklidil Itálii, a nejsou schopni mě vytlačit z Moravy!
(1805, před bitvou u Slavkova)
Po dráze, kterou jsem prošel, při mých myšlenkách do budoucna bylo nutné, aby můj pochod a mé úspěchy měly v sobě něco nadpřirozeného.
Nebudu-li za čtrnáct dní v Londýně, musím být v polovině listopadu ve Vídni.
(27.8.1805)
Sláva je pomíjivá, ale nejasnost je navždy.