Michel de Montaigne

Michel de Montaigne

* 28. února 1533
† 13. září 1592

Michel Eyquem de Montaigne byl francouzský renesanční myslitel, humanista, skeptik. Dal vzniknout novému literárnímu žánru – eseji.
( Wikipedia )

  • Citáty
  • Naším nejhodnotnějším a nejslavnějším veledílem ať je žít přiměřeně. Vše ostatní - moc, bohatství, sláva - to jsou jen bezvýznamné dodatky a příspěvky ...
    Naše nedůvěra posiluje nepoctivost toho druhého.
    Je to vzácná shovívavost přírody, že nás nechává tak dlouho naživu.
    Je vlastně nemožné přesně určit, kdy jsme na konci naší naděje.
    Musíš se mnoho učit, abys poznal, jak málo víš.
    Nechávám ostatní mluvit, abych sám o tom řekl víc.
    Radujte se z toho, co je přítomno; Všechno ostatní je mimo tebe.
    Cituji jiné pouze proto, abych se lépe vyjádřil.
    Vím dobře od čeho jsem uprchl, ale ne to, co jsem hledal.
    Vypůjčte se ostatním, ale nechte se sami sobě.
    Největší věcí na světě je, když muž umí být sám sebou.
    Mlčenlivost a skromnost jsou velkou pomocí při rozhovoru.
    Lidské myšlení ztrácí smysl, když nemá žádný určitý cíl.
    Mluvím pravdu, ne tolik, jak bych chtěl, ale tolik, kolik se odvážím. Čím jsem starší, odvážím se vždy o trošku víc.
    Nejdrobnější a nejniternější nesnáze jsou nejdotěrnější, a jako vám oči nejvíc unaví a popsují drobná písmenka, tak vás nejvíc rozdráždí ty největší malichernosti. Déšť nepatrných trampot je horší pohromou než sebekatastrofálnější jediná.
    Nikdo druhým nerozdává své peníze. Ale svůj čas a svůj život rozdává každý.
    Dbejme, aby nám stáří nezanechala vrásky i na duši, když je už dělá na tváři.
    Máme si zuby nehty chránit požitek životních rozkoší, jež nám léta postupně rvou z ruky.
    K čemu je vám dobré pouštět se do hledání pravdy s někým, kdo není schopen rovného kroku ani náležitého způsobu?... Jeden potáhne na východ, druhý na západ, všichni společně ztratí ze zřetele podstatu věci a utopí ji v záplavě podružností. Hodinu budou bouřit, a pak již vlastně nebudou vědět, co vůbec hledají: jeden se k věci ještě nedostal, druhý se nad ni povznesl, třetí je kdesi vedle... Jiný zase ukapává slova a považuje je za argumenty; další uplatňuje jen výhodu silnějších plic; ještě další končí tím, že vyvrací sám sebe. A máme tu jiného, který nás ohlušuje zbytečnými úvody a odbočkami; a ještě jednoho, ten bojuje holými nadávkami a hledá chlup, aby se mohl zbavit rozprávky s vtipným soupeřem, jehož argumenty ho vhánějí do úzkých; a posledního, který z věci nechápe ani zbla, ale snaží se vás obklíčit pletivem svých dialektických úskoků a rohatkami svých zasukovatých formulí.
    Člověk není od přirozenosti dobrý, ani špatný, je schopen velkých činů, ohromného sebeobětování, i překvapivé podlosti.
    « 1 2 3 4 5 »