Jan Polabský

Jan Polabský citáty

* 1851 - † 1908

Polabský, Jan

Jan Polabský byl český spisovatel.


Na pravé ruce nemá muž nikdy nosit rukavici. Pravou rukou muž pracuje, pravici podává příteli, pravou rukou fackuje holomky. Proto má být pravá ruka vždy bez rukavice a hezky silná.
Náboženství si musí každý člověk utvořiti sám; kdo to nedovede, ten nedovede též býti skutečně zbožným, - kdyby byl třeba tím neb oním papežem.
Kdo vůbec chce lidi poznávat, jim až do žaludku vidět, ten musí dříve úplně sama sebe poznat.
Největším mudrcem na světě jest, tuším, novorozeně.
K šilhavému neměj nikdy plnou důvěru, - a kdo koktá, ten jistě nedovede přesně logicky myslet.
Evropa proto tak hluboce morálně klesla, protože sledovala ve všem učení římské, a nenaučila, nechtěla se naučiti moudrosti Hellenské.
Člověk jest jak dravé zvíře: cítí se jen celým, dokud má drápy a zuby celé a ostré. Jakmile mu kus té hmotné síly ubude, jest zlomena i jeho duševní síla, - a čím bývala tato mohutnější, tím slabším, ochromenějším se cítí - a dle toho jedná nápotom.
Každá lepší žena má tak krásné vlastnosti, že přivábiti musí, a zároveň tak odporné, že musí na čas odpudit.
Největší darebák na světě byl Mojžíš: On dal svému lidu vědomě ty nejbídnější zákony v pěkné, svůdné formě a odvedl svůj vlastní národ od toho jediného, pravého, velikého Boha - k modloslužbě.
Každý žurnalista, ten nejlepší, jest darebák. Chce-li dostáti své žurnalistické povinnosti a při tom neuškodit dobré věci, musí leckdy buď pravdu zamlčet, neb i dokonce lhát, vědomě lhát.
Zaměstnání člověka má velký vliv na vyvinutí se jeho povahy.
Nejpříjemnějším zaměstnáním hodného člověka jest odpouštění; jest mu příjemnějším ještě než vonění k růžím.
Nejlepší vlastností člověka jest omylnost, nejpříjemnější zapomětlivost, nejzdravější - hloupost.
Největší škůdcové lidstva byli od jaktěživa kněží všech kultů.
Myšlenky jsou listy na stromě: jen slabé zavanutí větru, a tyto padají, a onyno, nezachytíš-li je hned uletí a nevrátí se více.
Moc pravdy jest moc démonická. I ti, kdož nedovedou neb nechtí pravdu postihnout, musí mimovolně před ní ustoupiti.
Mám za to, že prapůvod všeho zla jest lež, a zahálka, že jest již pouze konsekvencí lže, třeba nevyslovené.
Rychleji a důkladněji nejsme s to poznati charakter národa, jako bedlivým študováním jeho přísloví.